Kulturně-revoluční obroda Sedlčanska

Pár slov ke KROSFESTU

Tak nám uběhl měsíc a půl od našeho premiérového KROSFESTu a já v sobě konečně nalézám zodpovědnost k malé reminiscenci, tak mě prosím omluvte, pokud vše nedám dohromady do detailu.

Myšlenka splodit jednodenní undergroundový festival v tradiční koncertní lokalitě v Příčovech se zrodila souběžně s nápadem založit občanské sdružení, tj. v dubnu letošního roku. Tento fakt znamenal jistá omezení v plánování data a stejně tak ve výběru kapel, neb ostatní festivaly podobného ražení měly line-up i termín jasný krátce po prvním lednu.

Celá příprava a plánování vyžadovalo rozvinutou dělbu práce a správnou koordinaci – k radosti všem se poslední detaily povedlo zvládnout večer před akcí. Od propagace přes vedlejší stage, stánky s občerstvením až po trička festivalu, vše bylo připraveno. Jediné, co znejisťovalo výsledek našeho snažení, byla nepřetžitě se měnící předpověď počasí. Ráno soudného dne nás bohužel přivítal ne moc přijemný deštík, který se protáhl až do pozdně poledních hodin, kdy už většina organizátorů dumala nad krizovým scénářem. Ateisti padali na kolena a líbali kříže a možná také proto v půl druhé déšť ustal a mraky se pozvolna jaly roztrhávat případně cestovat jihovýchodním směrem. Navzdory rapidnímu zlepšení krátkodobého stavu atmosféry se však ve 2 hodiny místo masivního přílivu návštěvníků přitrousila pětice odvážných.. Tito vyvolení měli ultimátní příležitost vyslechnout první kapelu v komorní atmosféře, která jistě nepřísluší orchestrální podobě ansámblu Rastafidli Orkestra. Z Jamajky nám krom rytmů dorazilo pomalu ale jistě i počasí, a proto se postupně začal areál Příčovského letního parketu plnit. Další vystupující – plzeňská agropunková banda Siláž - už tedy zaslechla i silnější ovace publika, ačkoliv hlavní vlna posluchačů ještě nedorazila do blízkosti „středočské punkrockové Mekky“. Mezi prvními dvěma bloky na hlavní stage se probudila k životu i stage druhá, která svůj alternativněji laděný program odstartovala místní skupinkou Common Health, jenž se skládá výhradně z pořadatelů festivalu. Krátce po rozjezdu ve stanu jsme bohužel zaznamenali jednu z prvních komplikací průběhu festivalu – tj. synchronní výpadky proudu v sekci občerstvení a vedlejší produkce způsobené přetížením větve a nasazením spotřebičů s krátkodobým vysokým odběrem. Tento nedostatek stability elektrické sítě v areálu s sebou přinesl i vyřazení veškeré projekce z programu, což jistě mnozí hodnotili jako citelnou újmu a bezesporu jako největší otazník k dořešení pro nadcházející ročník. Zatímco na vedlejší stage muziku vystřídala diskuze o sexuálním násilí, na hlavním podiu se již připravovali kluci z Nežfaleš. Po jejich punk'n'rollovém setíku, kdy už pogo kralovalo parketu, přišla na řadu trocha skákavých rytmů od El Gauča a tou dobou již krosfest oplýval dvěma stovkami spokojených posluchačů. Početný kroužek diskutérů ve stanu se ještě rozšířil s nástupem dalšího bodu programu, jímž byla kapela Urrah. Během jejich hardcorové show praskal stan ve švech a riot před pódiem místy narušoval i relativně stabilní konstrukci stanu. Setmělo se a na čarách určujících hranice hřiště pro míčové sporty se už lajnovali netrpělivý punkáči. O metr a půl výš přímo před nimi dolaďovali své nástroje klucí ze Zakázanýho ovoce. Když rozjeli své energické vystoupení, málokdo zůstal sedět. Ti, co si poctivě protáhli kosti během Zakázanýho ovoce, uvítali vždy připravenou obsluhu u stánků s občerstvením a ti, co měli větší hlad po kultuře, měli štestí a vešli se do stanu, mohli hltat po velkých soustech divadelní explozi petrovického Prasete na koni. S procvičenými bránicemi mohlo putování návštěvníků opět nabrat směr hlavního programu, neboť nyní přišla na řadu vůbec největší hvězda večera a to osvědčená trojice z Plzně – Znouzectnost. Svou přízeň projevili posluchači ochotným opakovaným kontaktem s asfaltovým povrchem při písničce Hasiči, stejně jako silnými ovacemi, kterými si na konci vynutili přídavek. Krátce po tom, co utichla produkce plzeňáků, rozjel svoje sympatické tony a akordy a la baumaxa mistni bohem a poeta - Václav Fiedler. Po nem uz cekala na svůj cas ve stanu jen dve uskupeni a to Trendy Brandy a The Pissoirs. Bohuzel druzi jmenovani kvuli pokrocila hodine zacatku svého partu, zapricinene castymi vypadky proudu, se ke slovu nedostali. Znova je třeba podotknout, ze na druhé stagi technické potíže velice pokřivily výsledek snažení mnoha učinkujících. Zpátky k hlavnímu proudu pozornosti, který k sobě jistě upoutala partička punkáčů z dalekého Zábřehu na Moravě. Říkají si Punk Floid a v Příčovech ukázali krásný moravský punk. V punku se pokračovalo i v pozdních nočních hodinách. Rok 77' oprášili „počernice boys“ The Fialky a nalili tak novou šťávu do alkoholem a únavou otupělých posluchačů. Ti, co neodešli po fialkách, odcházeli možná ještě čerstvější než jejich kolegové z doby před začátkem vystoupení Cosey-mo, a tak melodický power rock v jejich podání nasadil blažený úsměv nejen pořadatelům, kteří kolem druhé ráno postupně pozbývali povinností společně se zodpovědností.

Budeme-li fér vůči sobě, tak je třeba říci, že v rámci našich možností jsme dosáhli skvělého výsledku, pokud budeme objektivní a zohledníme některé nedostatky a kritiku interpretů a návštěvníků, kteří byli jakkoliv ovlivněni technickými komplikacemi případně nedostatky ve struktuře organizace festivalu, je zde prostor, kam se můžeme zlepšovat. Člověk se učí ze svých chyb a my jsme rádi, že jsme se tolik naučili.

Nakonec ještě pár slov díku – děkujeme obsluze ve Staré hospodě na Vysokém Chlumci za celonoční prodej sudů a pivovaru Lobkowicz za příznivé ceny, stejně tak panu Dvořákovi z Příčov, Nýdrovým za vstřícnost při nákupech a zapůjčení věcí, p. Zemanovi za stan, p. Šimkovi za budku a chladící systémy pro občerstvení, p. Stěhulemu za kontrolu elektrických zařízení, p. Dvořákové za pomoc při vaření, Nevlidovým za jídelnu pro kapely, p. Hodysovi za zapůjčení věcí, obci Příčovy za přátelské podmínky při pronájmu areálu, občanům obce Příčovy za klidné přečkání jednoho sobotního odpoledne, večera a noci, panu Součkovi za rozhovor do novin, mistrům zvuku za bezproblémový průběh na hlavní stagi, a všem ostatním co nám jakkoliv vyšli vstříc případně nějak pomohli.

Na úplný závěr děkuji všem kapelám a účinkujícím za účast a hlavně organizátorům, kteří statečně odolávali všem nástrahám a tlaku návštěvníků, a kteří se postarali v mých očích o skvělý úspěch v podobě krásného festivalu. A tak můj vděk i respkt patří Skotymu, Pétě S., Pétě H., Boršťovi, Cerealovi, Matesovi, Strejďákovi, Čapimu, Cepanovi, Vaňovi, Mirkovi, Screechovi, Pájovi, Filipovi, Hance, Evě, Tomášovi a dalším pomáhajícím..